Melodii
Händel a Leclair ve službách princezny Anny. Jean-Marie Leclair (1697–1764) – Sonáta G dur op. 9 č. 7, Sonáta e moll op. 9 č. 2 (Quatrieme livre de sonates). Georg Friedrich Händel (1685–1759) – Suita d moll, HWV 428 (Suites de Pieces pour le clavecin), Passacaglia ze Suity g moll HWV 432, Chaconne A dur z opery Parnasso in festa ke svatbě princezny Anny, 1734). Georg Friedrich Händel / Michel Blavet (1700–1768) – Gavotte „The Harmonious Blacksmith“ (Air and Variations ze Suity e moll, HWV 430, 1720). Anonym – Princess Royal (1740)
Vzdělávání v hudbě a umění patřilo v baroku neodmyslitelně k výchově dětí v královských rodinách. Princezna Anna Oranžská (1709–1759), dcera anglického krále Jiřího II., měla v tomto směru štěstí; v pěti letech se z Hannoveru přestěhovala do Londýna a po jedenáct let její hudební talent rozvíjel mistr nejpovolanější – G. F. Händel. Anna se pod jeho vedením stala vynikající cembalistkou. Nejednu skladbu Händel věnoval přímo princezně (včetně svatební serenaty Parnasso in festa), jiné se pro svou popularitu dočkaly úprav, např. od flétnového virtuosa M. Blaveta. Svatbou a odchodem z Londýna sice Anně skončily hodiny cembala, i na dvoře v nizozemském Haagu však princezna zůstala věrná múzám a obklopovala se vynikajícími umělci. Po několik let k nim patřil i houslový virtuos a dvorní kapelník Jean-Marie Leclair. Svou čtvrtou knihu sólových sonát dedikoval přímo princezně a – k radosti všech flétnistů – u některých sonát výslovně uvádí „flute allemande“ jako alternativní sólový nástroj. Flétnistka Jana Semerádová jako sólistka spolupracuje s výraznými osobnostmi světa staré hudby (S. Azzolini, A. Bernardini, E. Onofri ad.) a koncertuje na nejvýznamnějších festivalech (Utrecht, Lipsko, Halle, Versailles, Sablé, Regensburg ad.). Erich Traxler je neméně skvělý sólový i komorní hráč se zkušeností z nejvýznamnějších koncertních sálů světa. A pozoruhodný hudební příběh princezny Anny je tím středobodem, ve kterém se setkaly i příběhy obou výjimečných hudebníků.
